První lezecký zářez!

Ke smůle našich babiček, maminek, tatínků, strýčků a ostatních nepříznivců adrenalinových sportů máme oba lezeckou duši skrz naskrz prošpikovanou karabinami, expreskami, sem tam zapadlý vklíněnec, friend nebo uvízlý kinderkopf a prostředkem si to klikatí pevné lano, nemohli jsme se ubránit touze najít alespoň malé místečko tady v Kiruně, kde bychom se mohli realizovat právě v tomto směru. Po úporném hledání napříč internetem, kontaktování místního informačního centra, návštěvy sportovní haly a psaní mailů místnímu lezeckému klubu (bez odpovědi), se nám konečně podařilo objevit zdejší skalní oblastičku.

Jedná se o dávno zavřený povrchový lom, kde zřejmě banda místních lezců "načerno" odjistila několik linií. Lokalita je v oblasti zvaná Luossavaara (je to druhá polovina toho vrcholku, na kterém se nachází i místní sjezdovka) a není od našeho baráčku vzdálena více, než 3 km.

Pokušení nám nedalo, a protože jsem se nevydali na naše toulky nevybaveni, popadli jsme hned v první chvíli volna lano, sedáky a lezky, a vyrazili otestovat pevnost a lezeckou líbivost zdejšího železnorudného materiálu! Jelikož je člověk tvor od přírody líný, ale hlavně proto, že jsme byli tak nedočkaví, že jít pěšky, určitě bychom běželi, za běhu oblékali sedáky a možná i nazouvali lezečky, vzali jsme si na ty 3 kilometříky raději auto :-D

Konečně jsme stanuli pod skálou...

...a začali zkoumat, kterou z cest si vybrat na první atest...Vyhrála lákavá, mírně poklopená varianta na 4 presky ke slaňáku. Na skále byla namalována naznačená linie cesty a klasifikace za 6. Inu, pěkně to vypadá, proč to nezkusit....

"Jistíš?"

"Jistim..."

"Lezu..."

Pozn.: Důležitá dodatková informace pro babičky - oba jsme měli po celou dobu lezení poctivě nasazené a upnuté HELMY...(viz foto).

K první a druhé presce v pohodě, potom těžší krok - váhání - cvak - třetí je doma! Po delší chvíli přemlouvání nad třetí preskou a takzvaném "kroku víry" jsem se úspěšně vyškrábala za hranu. Teď už jen po malé poklopené plotně ke slaňáku. Překvapivě je osazen i karabinou, alespoň nemusím slaňovat - HURÁÁÁ a je to doma! Překonáno na OS (on sight = na pohled). Připadám si jako Královna všech moří z filmu "Lucie, postrach ulice" (výraz z fotky tomu určitě odpovídá).

Shora byl nádherný pohled na uzavřenou těžební lokalitu...

...a Jiřík vypadal jako mraveneček :-D

Dále už to šlo jako na drátkách. Lezl Jirka, já, Jirka, já,..."crrrrr, crrrrr"...co to? Zvoní telefon a volá Ondra: "Za 3/4 hodiny budu doma a jedeme rovnou do dolu." Takže krásně rozjeté sportovní odpoledne na čerstvém vzdoušku zakončíme pracovním večerem v černé díře, aneb z horolezce krtkem za 3/4 hodiny.

Škoda, říkáme si, co se dá dělat, alespoň nám zbydou neprozkoumané cesty i na další lezecké pokusy! 

Takže: "Vi ses snart!" skálo...