úterý 5. července 2016

Pracovní tajemství loňského léta

Po dlouhé odmlce, období zimního spánku a skoro době ledové jsem tu zase s novým příspěvkem z počátku nové sezóny v krajině vikingské. Než se ale k té aktuální dostanu, dovolte mi vrátit se do loňského léta a vyplnit tmavý flek fotkami a krátkým vyprávěním o loňském projektu.
Je to povídání s poněkud zvláštním příběhem, klidným průběhem a každopádně smutným koncem.
Vše začalo v červnu loňského roku, kdy jsem byl povolán do Osla, abych se ujal slibně vypadajícího začínajícího projektu železničního tunelu z centra Oslo do vesničky Ski. Vše se mělo rozběhnout v prvních třech měsících kontraktu, kdy jsme měli ze "zelené louky" začít připravovat oblast na příjezd čtyř strojů TBM, ohromnou betonárku a zázemí pro 500 dělníků, managerů, designerů, bezpečáků a ostatní kancelářskou havěť.
První měsíc probíhalo vše krásně. Při geologických vrtech jsme se brodili v ohromně přerostlé trávě, nechávali holínky v bažinách a snažili se zatlouci dvou metrový kolík do mokřad tak, aby z něj čouhal aspoň kousek a stál pevně. Při nivelaci bodového pole jsme nohy stativu roztahovali do neuvěřitelných šířek a při ražení tunelů jsme prchali před velkými stroji, které na nás troubily, co tam, proboha, děláme tak dlouho.

Druhý měsíc probíhal v podobném duchu jen s drobným rozptýlením, když na planině, která v budoucnu bude betonárkou, přistály dva vrtulníky a vyskákalo z nich několik vojáku s ostrými kvéry. Zvedli mračna prachu, chvíli sem a tam pobíhali, pak přistál ještě policejní vrtulník, který situaci jistil zvrchu. Kluci si navzájem potřásli pravicemi nad krásně provedeným tréninkem a zase se vznesli do vzduchu ..... krásný kabaret k odpolední kávičce. :)


Další naše působení, bohužel nemělo příliš dlouhého trvání, protože firma, která celou stavbu zaštiťovala, byla napůl italská a napůl španělská a při jednání o dalším společném postupu a kontraktech se tak sešly dvě zcela neslučitelné kultury – severská chladnokrevnost doprovázená flegmatismem a typická jižanská horkokrevnost s výbušností. Ačkoliv s námi byli nadmíru spokojeni, management zkrátka nenašel společnou řeč. Nebylo zbytí, začátkem října jsme museli vše sbalit, opustit rozdělanou práci a jít si užívat klidné české zimy.