PF 2014

V novém roce nezapadající slunce a čisté a rovné cesty života. PF 2014

Poslední výstřel

Nad zemí švédskou se opět setmělo a stejně tak se i mraky stahovaly nad mým projektem a dalším počínáním v krásném Garpenbergu.
Ačkoliv nůž na krku jsem měl už od začátku září, tak poslední výstřel zazněl až v prosinci.
Po krásném roce a třech měsících opouštím městečko Garpenberg a jeho 1260m hlubokou jámu a přidávám své poslední pracovní fotky. Užijte si je! Od nového roku se Spatial Forces stěhují do Norska ;)

Blízká setkání třetího druhu II.

Při posledních vyměřování jsem se málem utopil :)

Skoro hotový sál Morie :)

železná panna hadr :)

Färnebofjärden II. aneb jak to vlastně bylo

Modří již zajisté vědí, ale červení stále tápou, tak pro ně vysvětlím, jak to vlastně všechno bylo.

Určitě jste někteří rozpoznali z fotek legionářů mého kamaráda a mistra šermu Milana a kdo ho zná ten se nediví, že fotky vypadají tak věrohodně. ;)

Náš výlet jsme ukuli u Milana na chatě u dýmky celkem na rychlo, a tak mě i překvapilo, že opravdu nabyl reálných rozměrů. 9.srpna jsem měl Milana i Denisu na Arlandě a přivezl jsem si je k sobě do Herrgadenu.

Tady jsme začali spřádat plány k nadcházejícímu víkendu .... jak jinak než u dýmky.

Rozvažující Švejk :)

Počasí vypadá, že nám přeje, tak volba padla na Národní park Färnebofjärden na celý víkend.

Při sobotním ránu jsme osedlali mého pracovního ocelového oře a vyrazili s ním na Gysinge, kde má národní park základnu a informace, kde bychom se mohli dozvědět něco více hlavně o stezkách po parku, protože značení turistických cest či podrobné mapy oblastí 1:50 000 či dokonce 1:25 000 prostě ve Švédsku neexistují .... takový přepich a luxus zažijete opravdu jen v Čechách.

Pocestě jsme si nakoupili zásoby na víkend a zkoukli nějaký zajímavý kostelík.

Gysinge jsme dobyli celkem bez větších potíží jen slečnu na informacích jsme překvapili, že s končíčí sezónou se najdou ještě takový blázni, kteří chtějí vyrazit do přírody a strávit v ní celý víkend, prěsto nám ochotně doporučila, co stojí za to vidět, kudy jít a kde se dá přespat.

Nyní od slov přejdu spíše k fotkám, protože příroda byla úžasná, při kochání jsme málem zašlápli zmiji, pořad jsme zastavovali a otrhávali maliny a nakonec se zanořili do lesa, kde jsme čas od času ztratili i cestu, ale naše navigace v podobě kompasu byla neomylná, a tak bylo naší odměnou v podvečer nalezený krásný srub, uzavřený v nepropustném lese, ikdyž pár kroků od břehu jezera. Srub se stal naším útočištěm na následující noc ... Srub bez elekriky jen s pryčnami, kamínky a pár věcmi na uvaření jídla na kamínkách. Když k tomu ještě přičtete výhled na jezero, kolem kterého nevidíte žádné domy, silnice ani žádný hluk lidí sem nedolehá je to hotová romantika.

Most z roku 1900

ukazatel do nikam

Jezerní paní

Náš srub

Takový byl výhled od srubu

Asi mi budete věřit, když řeknu, že se nám ráno z tak krásného místa ani trochu nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Pobalili jsme si věci a po včerejší zkušenosti značení cest a po vzoru Cimrmana jsme to vzali na sever. Prošli jsme zátokou, kde jsme obdivovali šikovnost a vybíravost bobrů. Vždy ten největší strom s nejtvrdším dřevem u břehu.

Pak už jsme se dostali zpátky do civilizace, ocelový oř na nás zodpovědně čekal a zavezl nás zpátky do švédského domova.

Pondělí a úterý už bylo u mě ve znamení práce, a tak si Milan s Denisou buď užívali klidný den, nebo chodili na krátké procházky v okolí. V úterý už jen odlet, zamávat rozlehlým hvozdům švédským a zpátky do české kotliny.

Färnebofjärden

Stalo se to jednoho krásného srpnového víkendu, kdy práce nebylo ani co by se za nehet vešlo, když v tom mi přišla spěšná depeše, že prý zadržuji důkazy ve formě fotek, které ukazují, že po bitvě u Haliče čeští legionáři utíkali do Švédska a nějaký čas strávili i u jezera Färnebofjärden. Posuďte sami.

Swedish trip aneb "Po stopách Vasy" - Mora, Fullufjället, důl

Konečně jsem zase našel chvilku času a přispívám už posledním příspěvkem z našeho výletu po Dalarně. Délka tohoto článku bude záviset na tom, na kolik zážitků si ještě vzpomenu :)

Opustili jsme Uppsalu s myšlenkou, že máme ješte před sebou 4 dny. Ač byla města krásná, měli jsme jich plné zuby a těšili jsme se do pověstné divoké přírody severu.

Naše cesta směřovala na severo-západ, chtěli jsme dosáhnout švédsko-norských hranic, kde se rozkládá národní park Fullufjället.

Po dvou hodinách jízdy, kdy naše chutě (rozuměj - abstinenční příznaky) na kafe vrcholily, jsme zastavili v prvním větším městě s názvem Mora, zde jsme chtěli ukojit naše touhy pořádným Espressem, ne černým překapávaným asfalťákem, jak to mají švédové ve zvyku.

Mora, Mora, Mora, co mi ten název připomíná, pominu-li sporáky, které tak dobře znám od strejdy Míry!

Aaaaa, už vím, Vasaloppet! Přece slavný Vasův běh! 90km dlouhý běžkařský závod končící právě tady v Moře.

Co by to bylo za výlet "Po stopách Vasy", kdybychom se nepostavili na cílovou čáru Vasova běhu.

Tohle ale naším cílem nebylo, a tak jsme vyrazili dál proti směru Vasova závodu směrem k norským hranicím. Vesniček začalo ubývat, všude kolem jen neprostupný les a krásná asfaltka. Naše nadšení z divoké přírody vzrůstalo. Konečně jsme se dostali k hranici národního parku, kde jsme zanechali auto, zabalili si pár nutných věcí a vyrazili jsme vstřic největší dominantě tohoto parku a tím je 93m vysoký vodopád Njupeskär. Těchto bezmála 100m převýšení je jediné, které tu můžete najít, protože pokud ho překonáte, ocitnete se opět na rovině plné říček, kamení a bažin, překonávat vám je pomáhají uzké dřevěné chodníčky. Odpoledne jsme dorazili ke srubu, který se nám stal utočištěm pro nadhcázející noc. Připravené dřevo na zátop, kamínka a postele s matracemi, to byl náš srub De luxe, do kterého jsme přišli akorát včas, protože začalo pršet a brzy se přidaly i kroupy. Jaká radost, když jsme mohli být v teple a suchu srubu.

Západ slunce o půl 12

   

Druhý den nás přivítalo pravé nevlídné severské počasí. Oblékli jsme se co to šlo a vyrazili větrem a občasným deštěm na další pochod. Provázela podobná, ale stále fascinující krajina.Vyfoukaní, lehce promočení, ale spokojení jsme, ač neradi nabrali směr auto.  Popojeli do nejbližšího kempu, pronajali si srub a zamávali národnímu parku za našimi zády.

Našeho ocelového oře jsme otočili zpátky směrem do srdce centrálního Švédska, ačkoliv jsme se rozhlíželi jak jsme chtěli a lesy v okolí byly husté tak akorát, žádného legendárního skandinávského soba, natož losa jsme neviděli. Co by to bylo za výlet odjet ze Švédska bez zahlédnutí losa! Naše štestí bylo veliké, když jsme ve vesničce Långshyttan zpozorovali ceduli Elkpark. Krávy severu byly sice za plotem, ale zvyklé na lidi, tak jsme si mohli malé losíky i pohladit. Pak už jen Hedemorské pivo, vyhlídka ze staré těžební věže, krásy nebližšího okolí Garpenbergu a koupačka v jezeře.

Jako závěrečnou perličku výletu jsem si přichystal expedici návštěvníků do dolu a ukázku "klasického" měřičského pracovního dne v hlubinnách. Hup do montérek, rukavic, helmy na hlavu a hurá do dolu do hloubky 1054m. Samozřejmě, když už jsem tu měl tak nadšenou pracovní sílu, musel jsem je trochu zapřáhnout ;)