Midsommar

Na včerejší den (23.6.) připadl svátek Midsommar alias Slunovrat, který se nesl ve znamení křepčení kolem ohně, opékaní buřtíků, popíjení místního piva a po celou noc neslábnoucím světlem. Asi jsme včerejšími rituály potěšili pohanské bohy a oni se nám za to odvděčili nádherným konečně letním dnem. Snídaně a kávička na zahrádce a co dál s načatým dnem? .... Pokud nejsi fandou skalních aktivit, pak na tomto řádku skonči své čtení a přejdi k jinému článku :)

Ač to tak nevypadá tak tohle je po půlnoční fotbálek  :)

Do pracovního procesu nás naštěstí nikdo v sobotu nepovolal, a tak jsme odpoledne využili k další rekognoskaci místních lezeckých zákoutí. Tentokrát naše kroky směřovaly k větší a rozsáhlejší brázdě, kterou je zhyzděný stejný kopec o kterém jsme vyprávěli v Prvním lezeckém zářezu. Po drobném tápání, hledání jsme našli i geodetický poklad - bod s nucenou centrací a co bychom to byli za Náčelníkovi děti, kdybychom se s ním aspoň chvíli nepomazlili.

Tato zastávka však měla i druhý účinek, dohnala nás Lenora. Neměli jsme na výběr, a tak jsme se natáhli na vyhřátý kámen, hlavu složili do měkoučkého vřesu a chvíli se nechali rozmazlovat od sluníčka a kochali jsme se azurovým nebem a nádhernými výhledy do dálav.

Naštěstí po půl hodině Lenora odešla a my jsme vyrazili dobývat kolmé stěny skalní. Švédská klasifikace je dosti tvrdá oproti UIAA, a tak jsme se bez bázně a hany (i Hanyho) pustili do výstupů. Vyškolila nás kolmá plotna za místních 6- odpovídající 6a (francouzské klasifikace). Zničen nepříliš vydařenými výstupy  si mně zase objevila Lenora a sedla si mně přímo za krk, naštěstí i Leni už začínala dostávat hlad, a tak úprk k autu byl jediným možným řešením.