pondělí 11. června 2012

Pondělní výletní den

Jelikož stále čekáme na zprávy z české domoviny, bezpečnostní testy máme úspěšně z krku, nic zásadního se stále neděje a máme k dispozici vůz, rozhodli jsme si pondělní den zpestřit malým výletem.

Po zralých úvahách, kontrole počasí a chvilce dohadování jsme vyrazili směrem na Jukkasjärvi. Vesničku vzdálenou od Kiruny necelých 20 km. Tato nabízí v zimním období velký turistický zážitek. Každoročně tady totiž vzniká tzv. ICE HOTEL. Červnové teploty bohužel pro hotel, bohudík pro nás, ledu a sněhu už příliš nepřejí, proto už byl na ledové království poněkud smutnější pohled :-D


Přesto se musím přiznat, že jsme se v troskách ledového hotelu i tak docela vyblbli...

Dobytí severního polárního kruhu :-)

Samozřejmě nechybí ani pózička především pro Mika a Pájíka, kteří nás proti nepřízni severského klimatu vybavili praktickými pokrývkami hlavy. Tento bohulibý skutek zde oba upřímně oceňujeme a vážíme si ho...


Okolí hotelu je poseté roztodivnými dekoračními skulpturami pro pobavení turistů - samozřejmě jsme nemohli zůstat pozadu a nevyzkoušet je :-) Nejvíce se nám zalíbil zrcadlový oblouk a samozřejmě jsme se nemohli nepřitulit ke krásnému spícímu medvídkovi, i když neměl zrovna plyšový kožíšek...


Po poradě se slečnou v místní recepci jsme se rozhodli, že místo zkoumání turistických lákadel se raději vydáme na procházku na nejbližší kopec. Turistické trasy zde nejsou nijak značené - většina značek tu zbyla po zimním řádění sněžných skútrů. Instrukce zněly jasně: "Držte se elektrického vedení a nic se vám nestane...". Tak jsme také uposlechli a procházka se opravdu vydařila.


Místní příroda a především lesy působí opravdu magicky, řekla bych až "drsno-krásně", lákavě i hrůzostrašně zároveň. Z každého stromu, z každého kamene, z každého jezera tady člověk cítí příval čisté energie. Pořád čekám, kdy na mě zpoza stromu vykoukne nějaký elf, skřítek nebo víla :-D Roztodivně pokroucené stromy a všudypřítomné lišejníky upomínají na tvrdé zimy, ostrý vítr a mrazivé severské podnebí.



I přes veškerou důstojnost takovýchto vzrostlých samotářů jsem se neubránila svým lezeckým pudům a podlehla nutkání vylézt až do koruny, odkud byl náramný výhled do celého okolí, které obklopuje prstenec horských vrcholků, stále ještě posypaných sněhovou čepicí. Netrvalo dlouho a lezecké já přemohlo i Jirku, který se rozhodl zneužít moji novou rozhlednu - škoda, že jsem dole u kmene nepověřila Terku, aby vybírala vstupné :-D


A cestu dolu z rozhledny už pozná určitě každý. Ne opravdu se nenalézáte v žádné zoologické zahradě, natož v pavilonu opic :-D stále jsme na chladném a drsném severu, daleko za polárním kruhem.


No a protože jsme zřejmě přestavbou vzrostlého stromu na turistickou rozhledu rozhněvali místního lesního ducha, seslal na nás alespoň pořádnou průtrž. Zřejmě aby si zachoval respekt :-D Naštěstí jsme to stihli včas zaregistrovat, takže jsme přidali do kroku a šupajdili cestou necestou a přes kořeny kameny a borůvčí, pěkně zpátky k autu. Načasování bylo opravdu přesné. Sotva jsme ujeli prvních sto metrů, zapínali jsme stěrače!


Doma jsme nahráli fotky a pozdravili "Pana zajíce", který nám bydlí na zahradě. Vydržel chvilku pózovat, ale jakmile jsem se s foťákem chtěla přiblížit do jeho osobní zóny, vzal do zaječích (jak už to zajíci dělávají).


Protože se k večeru znovu objevila lákavá modrá obloha, popadlo nás nutkání udělat si ještě malou večerní procházku. Směle jsme tedy vyrazili okolo desáté hodiny z baráčku a naše kroky nás vedly k místnímu kopci Luossavaara, ze kterého je nádherný rozhled jak na Kirunu, tak i na okolní pohoří. Kopec byl už kdysi dávno předělen místními horníky hlubokou rýhou. Pravá, menší strana zůstala nevyužita, zato na levé byl vybudován vlek a místní sjezdovka. Tomu říkám rekultivace v pravém slova smyslu :-)


Sluníčko se chýlilo k obzoru, ale nenechte se mást, žádné romantické zapadání se nekonalo. Prý je tady na severu příliš namáhavé zalézat pod obzor a zase ráno vystrkovat růžky. Zjednodušení situace je vyřešeno nočním putováním těsně nad obzorem. Fotky jsme pořizovali mezi 11 a 12 hodinou v noci.

Na vrcholek sjezdovky a tedy i Luossavaary je možné se dostat autem. Jelikož však nejsme němečtí turisté, ani místní omladina, nýbrž pořádní "outdooráci" z Čech, vyšlápli jsme na vrcholek pěkně po svých. Za odměnu jsme si pak pořídili upomínkové vrcholové foto:


Při pohledu na vzdálená pohoří na horizontu nám začaly hlavou proudit outdoorové nápady na sněžnicové nebo skialpové sněhové dobrodružství - alespoň budeme mít dnes inspiraci na intenzivní přemítání před spaním a snad i námět na krásné a dobrodružné sny. Dobrou noc Kiruno, dobrou noc Čechy ;)



2 komentáře:

  1. Díky za fotku s věnováním. Doufám, že zmijovky pořádně zužitkujete!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si piš, že je zužitkujeme! :-D Takové epesní čepičky nám tady bude každý místňák závídět! ;)

      Vymazat