středa 13. června 2012

Summer is comming...

Jak se zdá, naše pracovní nejistota pokračuje dále. Dnes jsme se dozvěděli, že naši nadřízení se nás snaží udat, kde se dá: v jiných částech Švédska, v Norsku, ve Finsku...takže sami nevíme, kam nás vítr dále zavane...
Za sebe mohu říci, že za ten jediný týden jsem si Kirunu, její okolí a zdejší přírodu natolik oblíbila, že budu jen nerada měnit pracovní lokalitu. Přesto existuje pravděpodobnost, že se sem v prosinci (až bude obnovena těžba ve Svappavaaře) opět vrátíme. 
Dnes nám byl konečně zřízen přístup do dolu, jak na povrch, tak i pod něj, takže zítra se po týdenní "dovolené" konečně přiučíme něčemu novému. Také to znamená, že budeme muset brzy ráno vstávat, obout nově vyfasované holinky, helmy a hurá do práce. No jo, holt, jak říká moje maminka: "...každá sranda něco stojí..." :-D
A právě proto, že nám zítra začíná zaučovací pracovní proces, využili jsme dnešní odpoledne k dalšímu malému výletíčku, abychom měli nakoukáno hezkých obrázků do zásoby. Okolo třetí hodiny odpoledne jsme vzali auto a vyrazili jihozápadním směrem od Kiruny. První zastávku jsme si udělali u Holmajärvi, odkud byl od řeko-jezera (těžko říci, co z toho vyhrává) krásný výhled na nedaleké pohoří Kebnettjäko (doufám, že jsem ty názvy nezmatlala, protože mi tady zatím znějí všechny dost podobně...).


Chtěli jsme si půjčit loďku a trochu se projet (už jsem nás dlouho nikde nevymáchala...), ale jediná nepřivázaná byla tahle, takže jsme tento nápad nakonec raději zavrhli...


Místo toho jsme se kochali pouze ze břehu a taky to stálo za to! Myslím, že následující fotky jsou všeříkající...





Nutno dodat, že bychom to nebyli my, kdybychom nepřidali každý alespoň jednu pózičku pro hladové oko objektivu. Základní pravidlo Čecháčka na výletě: "Hlavně se tvařte, jako kdyby vám to tady všechno patřilo..." aneb "Tady je Krakonošovo".




Další zastávka byla ve vesničce Pirttivuopio (pokud se třem baráčkům, několika chatkám a kempu pro karavany dá říkat vesnička). Člověk by řekl, že tu "chcíp pes", ale opak je pravdou, protože jeden bílý severský huňáč tady obcházel. Naštěstí nás nepovažoval za potencionální nepřátele, takže jsme vyvázli bez kousance a bez počůraných nohavic (ano, i psi dokáží být pěkně škodolibí). 
Setkali jsme se tu s naším prvním stádem losů, kteří ale odmítali pózovat pro objektiv. Dokonce ani přemlouvání a nabídka tučného honoráře (rozuměj: náruč plná s láskou a ručně natrhané trávy) je nepřesvědčili. Jeden z nich se na nás dokonce zlověstně zadíval, rozkročil zadní běhy, a poté asi 4 minuty nepřerušovaně čůral - toto gesto jsme si raději do jazyka lidí ani nepřekládali. Celou fotící a pózovací situaci jsme museli nakonec opět zachránit my dva. 

Dámy a pánové, představuji vám nový severský model - "Kamenné lože". Cože? Ano, opravdu zdařilá figura, která přímo vyzývá minimálně k přisednutí. Náš model je oblečen do bledě modré fleecové mikyny a šedých outdoorových kalhot tak, aby barevně zapadl do místního krajinného rázu. Nutno podotknout a také ocenit, že model pózoval bez nároku na honorář, který by mu byl tak jako tak upřen, protože kámen byl docela hezky vyhřátý od sluníčka :-D


A jako další extra číslo se nabízí modelka ve fialovém, ve stylu outdoorovém. Tento snímek nese pracovní název: "Moje horská chajda a já". Povšimněte si prosím, že dřevěná chaloupka je již léty sešlá a vypadá dost chatrně. Zde musíme ocenit odvahu modelky vůbec se o ztrouchnivělý objekt opřít, o to více v případě, že celá akce proběhla opět bez nároku na honorář :-D



Chtěli jsme se pustit i do procházky kolem jezera. Bohužel zde ale nejsou neznačené, natož značené trasy ani stezky, takže jsme sklopily ouška a nasedli zpět do vozu. Původním záměrem bylo otočit auto a štrádovat si to zpátky do Kiruny. Nebudete tomu určitě věřit, ale pohled na "už ne tak vzdálené" pohoří byl natolik fascinující, že se mi volant sám (podotýkám opravdu SÁM) stočil na opačnou stranu a auto se (také samo) vydalo ještě alespoň o malinký kousíček blíže zasněženým vrcholkům O:-)



Návrat k domovu nám zpestřilo další stádečko místních býložravců, které se ale tentokrát neohroženě promenádovalo po silnici. Na rozdíl od prvního stáda už jsme byli pohotovější a stihli vytáhnout foťák dřív, než si losi uvědomili, že je nechceme přejet a vzali do zaječích (u losů je to sice trochu neobvyklé, ale sama už jsem se několikrát přesvědčila o tom, že tady na severu je všechno možné)...




6 komentářů:

  1. :) ... ta modra je uchvatna !!! ... to budou spis sobi ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Jj, uz sem se taky zorientovala, sobi jsou ti, co maji obycejny paruzky, losi maji ty lopatky :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Teda už jsem se chtěla vztekat, že já viděla za 3 roky jezdění do Švédska losa jen jednou a vy hned první týden, ale koukam, že si taky na losa budete muset ještě chvilku počkat. :-D Ale sobík je taky pěknej. Toho jsem potkala jen v Norsku na Goldhoppigenu, ve Švédsku jezdim na sobi moc jižně.. Tak si tam užívejte! Těšim se na další fotky! ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Já už jsem se zorientovala: sobi jsou ti, co mají paroží a losi jsou ti, co mají ty lopatky :-D že ano?

    OdpovědětVymazat
  5. Odpovědi
    1. Diky diky :-) zase by to chtelo neco dosesmolit, ale cas nejak nezbyva... O:-)

      Vymazat