Nejsevernější projekt

Léto právě skončilo, nejen tady v Norsku, a tak bych chtěl povyprávět o svých zážitcích a zajímavostech, jež jsem byl tohoto léta svědkem.

Než se však dostanu k vyprávění samotného příběhu, který probíhal na prozatím nejsevernějším místě, kde jsem byl, kde i o Kirunských mluví jako o jižanech, musím se vrátit do zimních měsíců v ČR a uvést příběh, jak se sluší a patří.

Loňský projekt skončil velice brzo a já měl před sebou celou zimu. Zahodil jsem totálku, sundal montérky, uklidil výkresy, vzal košili, přibalil prospekty, připravil prezentaci a stal se ze mě verbíř na plný úvazek, a tak jsem se pokusil nálákat nějaké geodézie chtivé studenty do našich řad. Za zimu jsem stihnul navštívit Báňskou univerzitu, brněnské VUT, pražské ČVUT a samozřejmě i alma mater plzeňskou Geomatiku. Agitace na univerzitách byla sranda, ale prokousávat se legislativou Erasmus+ a IAESTE, to už taková sranda nebyla. Díky pomoci kamarádů, známých, rodiny, strýčka Googla a tetičky Wikipedie jsem se tím úspěšně prodral a na začátku června jsem měl připravených 5 studentů do Norska a 2 do Švédska. Léto tedy mohlo spanile začít!

Sotva se studentíci rozkoukali a trochu zaučili v práci, dostali úžasný projekt statického GPS měření bodového pole v okolí města Tromsø, daleko za polárním kruhem, v zemi nezapadajícího slunce. Práce to z geodetického hlediska není náročná, vlastně hodně stereotypní. Je ovšem náročná na logistiku a čas. Jezdíte od bodu k bodu, často hodně vzdálených, umístěných po ostrovech a fjordech. Musíte postavit stroj na bod a nechat ho měřit někdy až deset hodin. Krajina se vám odvděčuje užasnými výhledy, nádhernou divokou krajinou, ale taky strmými kopci bez cest a pěšinek, a tak vytáhnout veškerou výbavu nahoru bývá výzva hodná Ramba.

Využili jsme nejdříve 2 studenty, kteří celý projekt započali a změřili severní část. Poté jsem měl tu čest jet se za nimi podívat, "zkontrolovat je" a pokochat se krásnou, nespoutanou přírodou, ostrými fjordy, smočit nohy v Severním moři, vyrazit na výlet a ochutnat čerstvě vylovenou tresku z moře. Ale dost slov, nechme promluvit fotky ....

.... bylo to úžasné a díky za ty zážitky.

Pracovní tajemství loňského léta

Po dlouhé odmlce, období zimního spánku a skoro době ledové jsem tu zase s novým příspěvkem z počátku nové sezóny v krajině vikingské. Než se ale k té aktuální dostanu, dovolte mi vrátit se do loňského léta a vyplnit tmavý flek fotkami a krátkým vyprávěním o loňském projektu.

Je to povídání s poněkud zvláštním příběhem, klidným průběhem a každopádně smutným koncem.

Vše začalo v červnu loňského roku, kdy jsem byl povolán do Osla, abych se ujal slibně vypadajícího začínajícího projektu železničního tunelu z centra Oslo do vesničky Ski. Vše se mělo rozběhnout v prvních třech měsících kontraktu, kdy jsme měli ze "zelené louky" začít připravovat oblast na příjezd čtyř strojů TBM, ohromnou betonárku a zázemí pro 500 dělníků, managerů, designerů, bezpečáků a ostatní kancelářskou havěť.

První měsíc probíhalo vše krásně. Při geologických vrtech jsme se brodili v ohromně přerostlé trávě, nechávali holínky v bažinách a snažili se zatlouci dvou metrový kolík do mokřad tak, aby z něj čouhal aspoň kousek a stál pevně. Při nivelaci bodového pole jsme nohy stativu roztahovali do neuvěřitelných šířek a při ražení tunelů jsme prchali před velkými stroji, které na nás troubily, co tam, proboha, děláme tak dlouho.

Druhý měsíc probíhal v podobném duchu jen s drobným rozptýlením, když na planině, která v budoucnu bude betonárkou, přistály dva vrtulníky a vyskákalo z nich několik vojáku s ostrými kvéry. Zvedli mračna prachu, chvíli sem a tam pobíhali, pak přistál ještě policejní vrtulník, který situaci jistil zvrchu. Kluci si navzájem potřásli pravicemi nad krásně provedeným tréninkem a zase se vznesli do vzduchu ..... krásný kabaret k odpolední kávičce. :)

Další naše působení, bohužel nemělo příliš dlouhého trvání, protože firma, která celou stavbu zaštiťovala, byla napůl italská a napůl španělská a při jednání o dalším společném postupu a kontraktech se tak sešly dvě zcela neslučitelné kultury – severská chladnokrevnost doprovázená flegmatismem a typická jižanská horkokrevnost s výbušností. Ačkoliv s námi byli nadmíru spokojeni, management zkrátka nenašel společnou řeč. Nebylo zbytí, začátkem října jsme museli vše sbalit, opustit rozdělanou práci a jít si užívat klidné české zimy.

1 město, 2 týdny, 3 auta, 4 projekty

Město, které je mimo jiné jedním z nejdeštivějších míst v Evropě, mě přivítalo svou typickou mokrou náručí. Po dvou týdnech, co jsem zažil jen deštivé dny, se místní přiznali, že i na ně je letošní květen v Bergenu rekordně deštivý a studený .... teplota se málokdy dostala nad 10°C.

Ale zpátky na začátek a hezky postupně. Celá bergenská eskapáda začala v pondělí 18. května odletem na místo činu. Dle informací, které se ke mně dostaly, jsem měl být tak trochu "děv.. pro všechno" a hasit aktuální drobné požáry s "hořícími" projekty. Nikde ani hořet nemohlo, protože vše bylo totálně promočené, ale i tak se pro mě za ty dva týdny našly 4 projekty.

První projekt byl opravdu zvláštní, vlastně úplně vším. Navezli kupu suti do moře a rozšířili tak pevninu, což by nebylo tak zvláštní. Divný byl způsob zhutnění podloží - přivezli jeřáb s 4 tunovým závažím, které zvedali a volným pádem nechali vykonat jeho práci. Na jednom místě tak 5-6 "pádů" a tohle se opakovalo, co čtyři metry pro celou oblast.  Takže to tam vypadalo jako po minometném ostřelování.

Druhý projekt byl poněkud romantičtější. Šlo o to změřit místo pro novou výstavbu rodinných domků a vytyčit hlavní příjezdovou cestu. Ovšem celá lokalita byla v kopcovitém zalesněném prostředí a na vrcholu kopce nás čekala závěrečná odměna v podobě bažiny. 

Třetí a čtvrtý byly už projekty standardními, tedy změření či vytyčení bodů důležitých pro stavbu.

Víkendy jsem měl volné, a pokud nepršelo moc vydal jsem se na průzkumy města a okolní krajiny. 

Bergen má dlouhou historii rybářského a obchodního města a v centru na vás opravdu dýchnou dny dávno minulé, ať už v podobě starého dřevěného kostela z 11.století, kdy ještě nevěděli, který z bohů je mocnější, a tak to hráli na obě strany, :) 

nebo v úzkých rybářských uličkách či u staré pevnosti hlídající vjezd do fjordu.

Bergen se nachází mezi sedmi kopci, ze kterých je krásný pohled na celé město, a tak jsem musel aspoň nejvyšší (Ulriken) a nejznámější (Floyen) dobýt. A co myslíte? Zmoknul jsem ! :) Je krásné, jak divoká příroda může být pár kroků od centra města.

Zpátky na Alfa base

V Čechách už pomalu začíná léto, horké dny a období trenek a sukní. Dovolte mi vás zchladit příběhem z února letošního roku, kdy jsem se dozvěděl, že se přeci jen na chvíli vrátím zpátky na Alfa base u norského Korgenu. Manageři projektu se totiž konečně rozhodli, že se opraví základní bodové pole, které bylo ustanoveno v rychlosti na začátku projektu s všeomlouvající větou "Tunel na vodu to snese!". Nebudu vás zatěžovat odbornými geodetickými pindy. Nicméně po půlročním přemlouvání, že to "vodní tunel nesnese", se manageři konečně rozhodli pro nápravu! Bohužel v tom nejhorším možném období, a to právě v únoru! Kdy sněhu bylo pořad asi metr, ale bohužel už tál. 

Vše začalo odletem na základnu v Oslu, kde jsem připravil všechny potřebné věci (a že jich bylo hodně cca 100 kg) a poslal je napřed na Alfa base. Poté jsem se zabalil a poslal já. :)

Počasí bylo opravdu divoké - chvíli slunce, chvíli déšť se sněhem.

První úkol byl najít a vykopat body ze spárů přemrzlého firnu, tajícího sněhu o celkové tloušťce cca 1 m a vykopat dostatečný radius okolo, k umístění stativu. Pak jen a pouze připravit stroje na místo a nechat je dělat svoji práci, tedy sbírat data o svojí pozici po několik hodin a večer z množství dat dostat potřebné souřadnice. To samé udělat i další den pro druhou oblast.

Bohužel zmíněné tání sněhu a teplota kolem 0 °C nám připravila nepříjemnost v tom směru, že začala tát zmrzlá hlína pod postavenými stativy nad odhalenými body a stativy se začaly posouvat. Což by se nestalo, kdyby měření proběhlo už v létě, ale co se dá dělat. S dětmi nezatopíš, dřevo nevychováš! :) Podařilo se nám vše urovnat a spočítat ke spokojenosti všech. Nakonec pár fotek z celého procesu. Nechť se líbí.