neděle 16. srpna 2015

Norské léto

Ačkoliv se v Čechách pečete jako kuřata na rožni, do Norska přišlo "léto" teprve tento týden a ukázalo se slunečným počasím a teplotami okolo 20 °C.
Předpověď měla vydržet i přes víkend, který jsem měl volný .... otázkou pouze bylo kam vyrazit?
Po pátečním dlouhém vybírání padla volba na chatku Sinnerdammen vzdálenou asi 50 km severně od Osla. V Sobotu ráno jsem osedlal firemního oře, vyzvednul polského kolegu a vyrazili jsme vstříc norské divočině. Auto jsme nechali u městečka Grua, kde mě před místním obchodním domem, kde jsme dokupovali zásoby, málem naverbovali do jakési "rudé" strany s názvem "pracující partaj". Když zjistili, že jsem asi nepoužitelný materiál, nedostal jsem ani růži, kterou dávali všem kolemjdoucím. :)
Konečně vyrážíme na cestu. Máme před sebou cca 20 km a na konci nás čeká chatka Sinnerdammen která, jak doufáme, nebude plně obsazená a najde se místečko na přenocování i pro nás.
Po prvním nastoupání se prodíráme lesem, klečí, ztrácíme se, brodíme se močály, paseme se na borůvčí, děsíme ovce, nacházíme se a dobýváme nejvyšší kótu dnešního dne, kopec Kollern
688 m n.m., a dáváme si pauzičku a zasloužené pivečko.



Dále klesáme k přehradám, jezerům, říčkám a dalším močálům, které se nám starají o bdělost. Opět se trochu ztrácíme, plašíme krávy pasoucí se v lese. Nacházíme sebe i cestu a po 19 km strastiplné cestě je nám odměnou prázdná malebná chatička Sinnerdammen, na které poprvé testuji svůj univerzalní klíček od norských turistů .... FUNGUJE!
Romantika tohoto místa až ohromuje, zvlášť když zjišťuji, že chata tu stojí od roku 1898.
Rozděláváme oheň, popíjíme vítězný nápoj, hrajeme hry nalezené v chatce a pádíme do připravených pelechů. 



V neděli vstáváme, poklízíme, snídáme na zápraží, sluníme se a ačkoliv se nám vůbec nechce, o půl desáté opouštíme chatu. Na nohy nám musela přes noc přirůst přídavná spalovací zařízení, protože v 1 hodinu odpoledne už sedíme v autě a máme za sebou 17,5km.




neděle 28. června 2015

1 město, 2 týdny, 3 auta, 4 projekty

Město, které je mimo jiné jedním z nejdeštivějších míst v Evropě, mě přivítalo svou typickou mokrou náručí. Po dvou týdnech, co jsem zažil jen deštivé dny, se místní přiznali, že i na ně je letošní květen v Bergenu rekordně deštivý a studený .... teplota se málokdy dostala nad 10°C.
Ale zpátky na začátek a hezky postupně. Celá bergenská eskapáda začala v pondělí 18. května odletem na místo činu. Dle informací, které se ke mně dostaly, jsem měl být tak trochu "děv.. pro všechno" a hasit aktuální drobné požáry s "hořícími" projekty. Nikde ani hořet nemohlo, protože vše bylo totálně promočené, ale i tak se pro mě za ty dva týdny našly 4 projekty.
První projekt byl opravdu zvláštní, vlastně úplně vším. Navezli kupu suti do moře a rozšířili tak pevninu, což by nebylo tak zvláštní. Divný byl způsob zhutnění podloží - přivezli jeřáb s 4 tunovým závažím, které zvedali a volným pádem nechali vykonat jeho práci. Na jednom místě tak 5-6 "pádů" a tohle se opakovalo, co čtyři metry pro celou oblast.  Takže to tam vypadalo jako po minometném ostřelování.

Druhý projekt byl poněkud romantičtější. Šlo o to změřit místo pro novou výstavbu rodinných domků a vytyčit hlavní příjezdovou cestu. Ovšem celá lokalita byla v kopcovitém zalesněném prostředí a na vrcholu kopce nás čekala závěrečná odměna v podobě bažiny. 



Třetí a čtvrtý byly už projekty standardními, tedy změření či vytyčení bodů důležitých pro stavbu.
Víkendy jsem měl volné, a pokud nepršelo moc vydal jsem se na průzkumy města a okolní krajiny. 
Bergen má dlouhou historii rybářského a obchodního města a v centru na vás opravdu dýchnou dny dávno minulé, ať už v podobě starého dřevěného kostela z 11.století, kdy ještě nevěděli, který z bohů je mocnější, a tak to hráli na obě strany, :) 


nebo v úzkých rybářských uličkách či u staré pevnosti hlídající vjezd do fjordu.




Bergen se nachází mezi sedmi kopci, ze kterých je krásný pohled na celé město, a tak jsem musel aspoň nejvyšší (Ulriken) a nejznámější (Floyen) dobýt. A co myslíte? Zmoknul jsem ! :) Je krásné, jak divoká příroda může být pár kroků od centra města.


sobota 30. května 2015

V kapitolu žlutomodré

Psal se březen roku 2015 a z velitelství armád Sever mi přišla spěšná depeše o rychlém přesunu do Stockholmu.
Narychlo jsem se sbalil a na měsíc zmizel z povrchu českého. Projektík, který na mě čekal, byl jedním z nejpohodovějších, jaký jsem kdy měl - Pomáhat při stavbě základů a pokládání inženýrských sítí trojpodlažních baráků. Vše se vleklo a já byl víceméně placen za "waiting time", což třeba chvíli nevadí, ale po chvíli se začnete kousat nudou. Naštěstí ve Stockholmu se mnou byli dva kolegové, Češi, kteří se zaučovali na projektech a občas měli nějaké problémy, takže jsem jim byl k ruce, zahlazoval průsery a byl jsem "kamarád na telefonu" :) A když se vyřeší problém, musí se náležitě zapít :)

Víkendy byly celkem volné a někdy se i poštěstilo s počasím, a tak jsme třeba všichni vyrazili na výlet do okolí, či jsem já vyrazil za Mickem a Annikou, kdo znají vědí celou historii, jak k tomuto přátelství vůbec došlo. Zkrátka Stockholm nebyl nic tak zásadního, ale nechtěl jsem vás připravit o článek :)
Zbytky zimy
I na takového hlídače můžete narazit :)


Blešák

neděle 24. května 2015

Zpátky na Alfa base

V Čechách už pomalu začíná léto, horké dny a období trenek a sukní. Dovolte mi vás zchladit příběhem z února letošního roku, kdy jsem se dozvěděl, že se přeci jen na chvíli vrátím zpátky na Alfa base u norského Korgenu. Manageři projektu se totiž konečně rozhodli, že se opraví základní bodové pole, které bylo ustanoveno v rychlosti na začátku projektu s všeomlouvající větou "Tunel na vodu to snese!". Nebudu vás zatěžovat odbornými geodetickými pindy. Nicméně po půlročním přemlouvání, že to "vodní tunel nesnese", se manageři konečně rozhodli pro nápravu! Bohužel v tom nejhorším možném období, a to právě v únoru! Kdy sněhu bylo pořad asi metr, ale bohužel už tál. 
Vše začalo odletem na základnu v Oslu, kde jsem připravil všechny potřebné věci (a že jich bylo hodně cca 100 kg) a poslal je napřed na Alfa base. Poté jsem se zabalil a poslal já. :)
Počasí bylo opravdu divoké - chvíli slunce, chvíli déšť se sněhem.
První úkol byl najít a vykopat body ze spárů přemrzlého firnu, tajícího sněhu o celkové tloušťce cca 1 m a vykopat dostatečný radius okolo, k umístění stativu. Pak jen a pouze připravit stroje na místo a nechat je dělat svoji práci, tedy sbírat data o svojí pozici po několik hodin a večer z množství dat dostat potřebné souřadnice. To samé udělat i další den pro druhou oblast.
Bohužel zmíněné tání sněhu a teplota kolem 0 °C nám připravila nepříjemnost v tom směru, že začala tát zmrzlá hlína pod postavenými stativy nad odhalenými body a stativy se začaly posouvat. Což by se nestalo, kdyby měření proběhlo už v létě, ale co se dá dělat. S dětmi nezatopíš, dřevo nevychováš! :) Podařilo se nám vše urovnat a spočítat ke spokojenosti všech. Nakonec pár fotek z celého procesu. Nechť se líbí.