Alfa base - poslední vytyčení

Do Norska se začínala vkrádat tma, letních dnů ubývalo a světlo začalo ztrácet svou dominantní nadvládu nad dnem a i nad mým projektem se začínala stahovat temná mračna.Otázkou jen bylo, kdy udeří blesk a management se rozhodne, že projekt není více pro mě. Ale než k tomu došlo nashromáždil jsem pár fotek norské krajiny, když ji do své naruče přijme zima.
Konkrétně mám na mysli, když jednoho listopadového víkendu, kdy týden před tím intenzivně pršelo a při sobotním večeru se vyjasnilo. Teplota padla pod bod mrazu. Nedělní ráno bylo ve znamení několikacentimetrové krusty ledu všude kolem. Takže když jsem se šel na chvíli projít, musel na mě být hodně směšný pohled. Vypadal jsem, jak tučnák ťapkající po ledovci. Námaha byla naštěstí odměněna pohledem na krásně zamrzlé údolíčko, ve kterém se vine místní říčka, místy klidně a místy burácí ve vodopádech a skaliskách.

 

Bez úhony jsem se vrátil zpět na základnu a po dni odpočinku mě zase čekal další pracovní týden. Počasí bylo občas takové, že byste do něho nevyhnali ani geodeta, a proto jsem oceňoval veškeré práce v tunelu a proklínal jakékoliv měření venku.

Nicméně veškeré dění v práci se teď upínalo k jedné jediné věci, a to k nejdůležitější a největší součástce celého projektu, tedy k dopravě a namontování nové 25MW turbíny. Že je to pořádná potvora, a že se nám tak tak vešla do tunelu, posuďte sami.

Pak už zazvonil zvonec a mému norskému projektu byl 11.12.2014 konec! 

Takk så mye, Nedre Røssåga!

Norské skalkaření

Než se zase pustím do pracovních článků, dovolím si ještě jeden "užívací". Z teplého a vysluněného léta se přesuneme o pár měsíců dál, a to do října. Po nějaké době vyšla volná neděle i s předpovědí jasného počasí. Slovo dalo slovo a bylo domluveno, že půjdeme okusit legendární norskou žulu opracovanou ledem takovým způsobem, že není možné, aby vám zůstal volný kámen v ruce. Ovšem má to i drobnou nevýhodu, není se ani čeho chytit. Volba padla na pěknou asi 50-ti metrovou poklopenou skálu, kupodivu celkem pěkně odjištěnou.

Až kolem 12 hodiny jsme se sešli pod skálou, a ikdyž slunce svítilo, bylo pořád kolem -2°C a skála byla promrzlá a studená, nahrával tomu i fakt, že je otočená na sever.

Vylezli jsme pár krásných cest obtížnosti 4-5 norské stupnice (pro UIAA přidej tak půl stupně). 

Prý lez v zimě budeš mít větší adhezy, říkali! Tak si hezky lezu, spokojen jak to hezky "drží" a v tom šlápnu drobnou šlupičku ledu na skále a visím v laně, ani nevím jak! Nojo, ono je opravdu pod nulou! :) Po pár hodinách, celý prokřehlí, ale spokojení, to balíme a jdeme na kávičku a čajík ke Kennethovi domů, kde jestě chvíli kecáme a já, vyrážím zase zpátky na Alfa base, nadšen z uplynulé neděle.