pátek 13. července 2012

Slunná neděle

Pravé léto přišlo konečně i do severských končin, a tak opojeni hřejícím sluníčkem a nebem skoro bez mráčků a ujištěni slovy, že dneska to půjde, sbalili jsme si do batůžků i plavky a ručníky a vyrazili jsme na výlet vstříc novým dobrodružstvím. Cesta se klikatila krásnou kopcovitou krajinou směrem na Narvik, ale i ta všechny kromě řidiče uspala, po 60km, což tady znamená za rohem, jsme se probudili u nenápadně vypadajícího odpočívadla kousek od jezera Torneträsk. Seběhli jsme pár kroků ke krásné kamenité plážičce, kde ještě ze zimy stál  zaparkovaný sněžný skůtr. Po chvilce pro fotografy a ještě větší  chvilce na  odhodlávání, jsme bez jakéhokoliv varování vystavili naše těla šokové terapii. Musím uznat, že léta praxe na Loučné člověka připraví, ale tohle byla otužilecká maturita. :) I ti nejodvážnější se po několika vteřinách se sopránovým hláskem vraceli ke břehu. Osvěžení to bylo parádní, slunění a výhled na majestátní hory s ještě zasněženými vrcholky, to byla odměna veliká.
Když jsme se prohřáli a pokochali dosytosti, padl nápad na rychlý výlet na kopeček kousíček od nás. Nalodili jsme se do auta a popojeli, kam nám silnice dovolila, udali si směr a kótu, kterou musíme dobýt a vyrazili.
Ačkoliv v mapě byla značena jakási tečkovaná cesta, tak v reálu byla tak skvěle zamaskovaná, že jsme raději šli svou cestou či spíše necestou, břízkami, trávou, kapradím, mechem. Všudy přítomné jakési zelené píďalky se na nás lepily, jak puberťáci na popovou hvězdu a sundat je všechny najednou prakticky nešlo. Když už jsme mysleli, že máme nad faunou vyhráno, přešli jsme k říčce odkud na nás vyletěla peruť komáru. Svůj útok vzdali, až když jsme opustili jejich výsostný vzdušný prostor a dostali se do neutrálního prostoru, kde vládli kameny.Ovšem všechny tyto strasti vykompenzoval nádherný pohled do údolí a na vrcholky hor. Chvíli jsme se pokochali, seběhli k autu a spokojeni s výletem mazali domů.