1 město, 2 týdny, 3 auta, 4 projekty

Město, které je mimo jiné jedním z nejdeštivějších míst v Evropě, mě přivítalo svou typickou mokrou náručí. Po dvou týdnech, co jsem zažil jen deštivé dny, se místní přiznali, že i na ně je letošní květen v Bergenu rekordně deštivý a studený .... teplota se málokdy dostala nad 10°C.

Ale zpátky na začátek a hezky postupně. Celá bergenská eskapáda začala v pondělí 18. května odletem na místo činu. Dle informací, které se ke mně dostaly, jsem měl být tak trochu "děv.. pro všechno" a hasit aktuální drobné požáry s "hořícími" projekty. Nikde ani hořet nemohlo, protože vše bylo totálně promočené, ale i tak se pro mě za ty dva týdny našly 4 projekty.

První projekt byl opravdu zvláštní, vlastně úplně vším. Navezli kupu suti do moře a rozšířili tak pevninu, což by nebylo tak zvláštní. Divný byl způsob zhutnění podloží - přivezli jeřáb s 4 tunovým závažím, které zvedali a volným pádem nechali vykonat jeho práci. Na jednom místě tak 5-6 "pádů" a tohle se opakovalo, co čtyři metry pro celou oblast.  Takže to tam vypadalo jako po minometném ostřelování.

Druhý projekt byl poněkud romantičtější. Šlo o to změřit místo pro novou výstavbu rodinných domků a vytyčit hlavní příjezdovou cestu. Ovšem celá lokalita byla v kopcovitém zalesněném prostředí a na vrcholu kopce nás čekala závěrečná odměna v podobě bažiny. 

Třetí a čtvrtý byly už projekty standardními, tedy změření či vytyčení bodů důležitých pro stavbu.

Víkendy jsem měl volné, a pokud nepršelo moc vydal jsem se na průzkumy města a okolní krajiny. 

Bergen má dlouhou historii rybářského a obchodního města a v centru na vás opravdu dýchnou dny dávno minulé, ať už v podobě starého dřevěného kostela z 11.století, kdy ještě nevěděli, který z bohů je mocnější, a tak to hráli na obě strany, :) 

nebo v úzkých rybářských uličkách či u staré pevnosti hlídající vjezd do fjordu.

Bergen se nachází mezi sedmi kopci, ze kterých je krásný pohled na celé město, a tak jsem musel aspoň nejvyšší (Ulriken) a nejznámější (Floyen) dobýt. A co myslíte? Zmoknul jsem ! :) Je krásné, jak divoká příroda může být pár kroků od centra města.

V kapitolu žlutomodré

Psal se březen roku 2015 a z velitelství armád Sever mi přišla spěšná depeše o rychlém přesunu do Stockholmu.

Narychlo jsem se sbalil a na měsíc zmizel z povrchu českého. Projektík, který na mě čekal, byl jedním z nejpohodovějších, jaký jsem kdy měl - Pomáhat při stavbě základů a pokládání inženýrských sítí trojpodlažních baráků. Vše se vleklo a já byl víceméně placen za "waiting time", což třeba chvíli nevadí, ale po chvíli se začnete kousat nudou. Naštěstí ve Stockholmu se mnou byli dva kolegové, Češi, kteří se zaučovali na projektech a občas měli nějaké problémy, takže jsem jim byl k ruce, zahlazoval průsery a byl jsem "kamarád na telefonu" :) A když se vyřeší problém, musí se náležitě zapít :)

Víkendy byly celkem volné a někdy se i poštěstilo s počasím, a tak jsme třeba všichni vyrazili na výlet do okolí, či jsem já vyrazil za Mickem a Annikou, kdo znají vědí celou historii, jak k tomuto přátelství vůbec došlo. Zkrátka Stockholm nebyl nic tak zásadního, ale nechtěl jsem vás připravit o článek :)

Zbytky zimy

I na takového hlídače můžete narazit :)

Blešák

Zpátky na Alfa base

V Čechách už pomalu začíná léto, horké dny a období trenek a sukní. Dovolte mi vás zchladit příběhem z února letošního roku, kdy jsem se dozvěděl, že se přeci jen na chvíli vrátím zpátky na Alfa base u norského Korgenu. Manageři projektu se totiž konečně rozhodli, že se opraví základní bodové pole, které bylo ustanoveno v rychlosti na začátku projektu s všeomlouvající větou "Tunel na vodu to snese!". Nebudu vás zatěžovat odbornými geodetickými pindy. Nicméně po půlročním přemlouvání, že to "vodní tunel nesnese", se manageři konečně rozhodli pro nápravu! Bohužel v tom nejhorším možném období, a to právě v únoru! Kdy sněhu bylo pořad asi metr, ale bohužel už tál. 

Vše začalo odletem na základnu v Oslu, kde jsem připravil všechny potřebné věci (a že jich bylo hodně cca 100 kg) a poslal je napřed na Alfa base. Poté jsem se zabalil a poslal já. :)

Počasí bylo opravdu divoké - chvíli slunce, chvíli déšť se sněhem.

První úkol byl najít a vykopat body ze spárů přemrzlého firnu, tajícího sněhu o celkové tloušťce cca 1 m a vykopat dostatečný radius okolo, k umístění stativu. Pak jen a pouze připravit stroje na místo a nechat je dělat svoji práci, tedy sbírat data o svojí pozici po několik hodin a večer z množství dat dostat potřebné souřadnice. To samé udělat i další den pro druhou oblast.

Bohužel zmíněné tání sněhu a teplota kolem 0 °C nám připravila nepříjemnost v tom směru, že začala tát zmrzlá hlína pod postavenými stativy nad odhalenými body a stativy se začaly posouvat. Což by se nestalo, kdyby měření proběhlo už v létě, ale co se dá dělat. S dětmi nezatopíš, dřevo nevychováš! :) Podařilo se nám vše urovnat a spočítat ke spokojenosti všech. Nakonec pár fotek z celého procesu. Nechť se líbí.

 

 

Alfa base - poslední vytyčení

Do Norska se začínala vkrádat tma, letních dnů ubývalo a světlo začalo ztrácet svou dominantní nadvládu nad dnem a i nad mým projektem se začínala stahovat temná mračna.Otázkou jen bylo, kdy udeří blesk a management se rozhodne, že projekt není více pro mě. Ale než k tomu došlo nashromáždil jsem pár fotek norské krajiny, když ji do své naruče přijme zima.
Konkrétně mám na mysli, když jednoho listopadového víkendu, kdy týden před tím intenzivně pršelo a při sobotním večeru se vyjasnilo. Teplota padla pod bod mrazu. Nedělní ráno bylo ve znamení několikacentimetrové krusty ledu všude kolem. Takže když jsem se šel na chvíli projít, musel na mě být hodně směšný pohled. Vypadal jsem, jak tučnák ťapkající po ledovci. Námaha byla naštěstí odměněna pohledem na krásně zamrzlé údolíčko, ve kterém se vine místní říčka, místy klidně a místy burácí ve vodopádech a skaliskách.

 

Bez úhony jsem se vrátil zpět na základnu a po dni odpočinku mě zase čekal další pracovní týden. Počasí bylo občas takové, že byste do něho nevyhnali ani geodeta, a proto jsem oceňoval veškeré práce v tunelu a proklínal jakékoliv měření venku.

Nicméně veškeré dění v práci se teď upínalo k jedné jediné věci, a to k nejdůležitější a největší součástce celého projektu, tedy k dopravě a namontování nové 25MW turbíny. Že je to pořádná potvora, a že se nám tak tak vešla do tunelu, posuďte sami.

Pak už zazvonil zvonec a mému norskému projektu byl 11.12.2014 konec! 

Takk så mye, Nedre Røssåga!

Norské skalkaření

Než se zase pustím do pracovních článků, dovolím si ještě jeden "užívací". Z teplého a vysluněného léta se přesuneme o pár měsíců dál, a to do října. Po nějaké době vyšla volná neděle i s předpovědí jasného počasí. Slovo dalo slovo a bylo domluveno, že půjdeme okusit legendární norskou žulu opracovanou ledem takovým způsobem, že není možné, aby vám zůstal volný kámen v ruce. Ovšem má to i drobnou nevýhodu, není se ani čeho chytit. Volba padla na pěknou asi 50-ti metrovou poklopenou skálu, kupodivu celkem pěkně odjištěnou.

Až kolem 12 hodiny jsme se sešli pod skálou, a ikdyž slunce svítilo, bylo pořád kolem -2°C a skála byla promrzlá a studená, nahrával tomu i fakt, že je otočená na sever.

Vylezli jsme pár krásných cest obtížnosti 4-5 norské stupnice (pro UIAA přidej tak půl stupně). 

Prý lez v zimě budeš mít větší adhezy, říkali! Tak si hezky lezu, spokojen jak to hezky "drží" a v tom šlápnu drobnou šlupičku ledu na skále a visím v laně, ani nevím jak! Nojo, ono je opravdu pod nulou! :) Po pár hodinách, celý prokřehlí, ale spokojení, to balíme a jdeme na kávičku a čajík ke Kennethovi domů, kde jestě chvíli kecáme a já, vyrážím zase zpátky na Alfa base, nadšen z uplynulé neděle.