Norské skalkaření

Než se zase pustím do pracovních článků, dovolím si ještě jeden "užívací". Z teplého a vysluněného léta se přesuneme o pár měsíců dál, a to do října. Po nějaké době vyšla volná neděle i s předpovědí jasného počasí. Slovo dalo slovo a bylo domluveno, že půjdeme okusit legendární norskou žulu opracovanou ledem takovým způsobem, že není možné, aby vám zůstal volný kámen v ruce. Ovšem má to i drobnou nevýhodu, není se ani čeho chytit. Volba padla na pěknou asi 50-ti metrovou poklopenou skálu, kupodivu celkem pěkně odjištěnou.

Až kolem 12 hodiny jsme se sešli pod skálou, a ikdyž slunce svítilo, bylo pořád kolem -2°C a skála byla promrzlá a studená, nahrával tomu i fakt, že je otočená na sever.

Vylezli jsme pár krásných cest obtížnosti 4-5 norské stupnice (pro UIAA přidej tak půl stupně). 

Prý lez v zimě budeš mít větší adhezy, říkali! Tak si hezky lezu, spokojen jak to hezky "drží" a v tom šlápnu drobnou šlupičku ledu na skále a visím v laně, ani nevím jak! Nojo, ono je opravdu pod nulou! :) Po pár hodinách, celý prokřehlí, ale spokojení, to balíme a jdeme na kávičku a čajík ke Kennethovi domů, kde jestě chvíli kecáme a já, vyrážím zase zpátky na Alfa base, nadšen z uplynulé neděle.