pondělí 12. srpna 2013

Swedish trip aneb "Po stopách Vasy" - Uppsala

Osedlali jsme našeho půjčeného ocelového oře, opustili stockholmskou državu a vyrazili vstříc dalšímu slavnému studentskému městu - Uppsale.
Na Uppsalu jsem si vyhradili celý víkend. Sobota se nesla ve znamení poznávání krás města.
Na první pohled mě toto město bylo sympatické, protože se rozkladá na podobné placce jako Pardubice a podobně jako v Pardubicích se tu hodne jezdí na kole a to i na pořádnych střepech!
A když někdo v pátek večer chytne kolofobii, tak to takhle vypadá v sobotu ráno. :)

Naše kroky vedly k největší dominantě celého města a tím je rudá uppsalská katedrála, kde je udajně i mimo jiných pohřbený sám slavný Vasa, ačkoliv jsme se snažili hrob najít, nebyli jsme úspěsní.
Naproti tomuto křesťanskému svatostánku je postaven hřišný a kacířský svatostánek medický.
Theatrum anatomicum alias druhá nejstarší veřejná pitevna na světě je situována v kopuli budovy zvané Gustavianum. Mimo pitevny je tu i poněkud morbidní výstava naložených a rozřezaných miminek, siamských dvojčat a dalších vnitřností a nechutností. Toto všechno je schované za závěsem, kde visí cedulka "Jen pro silné žaludky", naše zvědavost nám nedala a museli jsem se podívat. :) 
Zbylá patra budovy se nesla už ve znamení méně morbidním, a tak jsme si prošli i zbylé expozice od vikingské doby až po současnost. 
Tatíček, jakožto správný akademik, si vyžadal návštěvu studentské knihovny. Mimo starých map, ve kterých jsem si liboval já, aul a studoven, které obdivoval tatík, jsme našli i  "Slovník zakázaných autorů".
Uppsalská katedrála
Růžice katedrály

 
 

Pitevna ... už jen chybí mrtvolka
... a tady je!






Druhý den jsme se opět probudili do slunečného dne, naše kroky tedy pokračovali do "Staré" Uppsaly, kde jsme obdivovali kopečky různých velikostí. Nebyly to jen tak ledajaké kopečky, byly to pohřební mohyly a čím vyšší mohyla byla tím patřila zámožnějšímu člověku, takže tři největší patřili jarlům a králům.
Chtěli jsme se po mohylách projít, ale u první cestičky nás zastavil jakýsi nápis. Abychom nebyli za hulvátské čechy, co ruší spánek náčelníků, zeptali jsme se na překlad značky a k našemu překvapení nápis zněl: "Prosíme návštěvníky, aby chodili mimo vyšlapané cesty, chceme, aby vyšlapané cesty opět zarostly travou." - S takovou značkou se v Česku opravdu nesetkáte :) Tak jsme vyrazili necestou vzhůru.
Za kopečky se tyčil kostelík, který byl původně hlavní katedrálou Uppsaly a jeho zvláštností byla kamenná vikigská stéla zabudovaná do stěny kostela. Když jsme vešli dovnitř nemohli jsme uvěřit vlastním očím, protože tu byly vystaveny různé bible od 14.stol po současnost a každý návštěník si v nich mohl listovat, jak uznal za vhodné. Jedna nás zaujala hodně, nesla totiž název "PEKBIBEL".
Dále za kostelem byl skanzen s typickými cihlově rudými dřevěnými staveníčky. Náš plán byl neomylný a naše štestí nezměrné, protože zde akorát začínal folklórní festival, tak jsme celý den poslouchali zvláštní a špatně popsatelné nástroje a typickou švédskou folklórní hudbu, která byla podávána návštěvníkům velice zajímavým způsobem. Pár hudebníků rozehrálo nějakou melodii a kolemjdoucí hudebníci se prostě přidávali, takže začali hrát jako trio a po pár minutách jich hrálo deset.
S hudbou v uších a západem slunce před námi opouštíme Uppsalu a jedeme vstříc dalším švédským dobroudružstvím.






Žádné komentáře:

Okomentovat